Co jsme psali

Odkud jdeme a kam směřujeme? Cestu pediatrie naznačí ohlédnutí prostřednictvím vybraných textů, které uveřejnil náš časopis před 75, 50 a 25 lety.

Co psal náš časopis před 75 lety,

Fidler J. Problematika kojenecké úmrtnosti v karlovarském kraji

(…) Úmrtnost kojenecká je zde nejvyšší ze všech českých krajů a blíží se poměrům na Slovensku. Sledujeme-li vývoj kojenecké úmrtnosti od roku 1945, je pro nás těžké konstatovat, jak tmavými barvami zůstalo zakresleno naše pohraničí na mapách úmrtnosti.

1. Byli jsme jediným krajem, kde kojenecká úmrtnost od roku 1945 neklesla, naopak poněkud stoupla. Příčinou je druhý příliv přistěhovalectví z východních oblastí.

2. Hustota obyvatelstva v Karlovarském kraji je nejmenší v celé ČSR. Je nápadný rozdíl i proti druhému kraji s nejvyšší kojeneckou úmrtností, Ústí nad Labem, kde je hustota obyvatelstva 2,5krát větší –⁠ 150 na 1 km². Znamená to pro nás ztížení úkolů, zvláště lékařů, neboť v terénu s dlouhými vzdálenostmi je pochopitelně práce obtížnější.

3. Nepříznivým činitelem je ta okolnost, že jsme jediným krajem, který je celý uložený v bývalém zabraném území a kde je tudíž prakticky všechno obyvatelstvo vyměněno. V takovém prostředí je ovšem organisační práce nesnadná.

4. Různorodost našeho obyvatelstva v kraji je každému zřejmá na první pohled. Je to záležitost nejen jazyková, zvláště u občanů mluvících maďarsky a rumunsky, ale narážíme i na problém gramotnosti (cikáni). Především je to záležitost kulturní a sociální úrovně těchto spoluobčanů.

5. Fluktuace nejen obyvatelstva, ale také zaměstnanců je u nás rovněž nejvýraznější.

6. Je nápadné procento nemocnosti dětí ze sociálně slabých vrstev. V březnu 1950 bylo na dětském oddělení v K. Varech z 95 % dětí dělníků, asi 45 % dětí jinonárodních a jen 55 % dětí rodičů pocházejících z historických zemí. Celých 10 % tvořili cikáni. Je při tom známý odpor k hospitalisaci právě u těchto vrstev. Ze 35 % šlo o děti nemanželské. (…)

 Pediatrické listy 1950; 5(6): 365–368.

 Co psal náš časopis před 50 lety,  

Švorc J, Stejskal J, Šnobl O, Straňáková J. Perkutánní technika a histologické zpracování ledvinných biopsií v dětském věku

Russel roku 1929 upozornil na význam otevřené biopsie pro bližší poznání renální patologie. První perkutánní ledvinné biopsie provedl Alwall 1944, který však této metody zanechal, když jeden z jeho 13 pacientů po výkonu zemřel. Iversen a Brun referovali jako první v roce 1951 o větší sérii úspěšně punktovaných pacientů perkutánní cestou. V roce 1958 Vernier a Good podali zprávu o biopsiích ledvin u dětí. V tomto sdělení chceme ukázat, jaká je současná technika tohoto výkonu, které předpoklady musí být splněny, aby byl maximálně prospěšný, jaká má úskalí a konečně co můžeme od ledvinné biopsie očekávat pro diagnózu a terapii.

Lékař, který dělá punkce, musí získat dostatečnou zkušenost v tomto výkonu. Biopsie na pracovišti má provádět, pokud možno, jeden pracovník se zacvičenými spolupracovníky. Nezbytnou podmínkou je vhodné technické vybavení. Vlastní punkční jehly jsou v podstatě dvojího typu, reprezentované jehlou podle Menghiniho a jehlou podle Vima-Silvermanna ve Franklinově modifikaci. Menghiniho jehla je dutá, kombinovaná někdy s mandrénem. Zavádí se do ledvinného parenchymu a vyvoláním podtlaku nasazenou stříkačkou se nasaje sloupec tkáně do jehly. Výhodou je malá traumatizace tkáně, menší možnost komplikací, nevýhodou je podstatně větší procento neúspěšných výkonů. Jehla Vimova-Silvermannova ve Franklinově modifikaci se pro renální biopsie užívá nejčastěji. Sestává se ze dvou branží, zakončených plošnou výplní konkávního profilu jehly či opatřených zpětnými háčky, dále z pláště a mandrénu. Manévr při provádění punkce je složitější než u jehly sacího typu, traumatizace tkáně větší, ale procento úspěšného získání tkáně je podstatně vyšší než u typu prvého. Na trhu je celá řada jehel určených pro ledvinné biopsie, které se odvozují od popsaných dvou typů. V poslední době se objevily punkční jehly pro jednorázové použití. (…)

 Československá pediatrie 1975; 30(6): 276–279.

Co psal náš časopis před 25 lety,   

Ryšavá M, Vít P, Nečasová A. Je cannabis neškodná droga?

Zneužívání drog u dětí a mladistvých je bohužel skutečností, kterou musíme brát na vědomí. Mimo účinků na CNS je třeba si všímat také efektu na kardiovaskulární systém, včasně tyto projevy detekovat a následně racionálně léčit. Jen tak zabráníme rozvoji závažných, život ohrožujících stavů, event. ztrátám na životě. (…)

Na ARO Dětské nemocnice byl přivezen vozem RZP 15letý chlapec po elektrické kardioverzi pro komorovou fibrilaci. Anamnesticky nacházíme pouze bolesti hlavy udávané několik dní před příhodou. Ráno v den přijetí byl chlapec ve společnosti kamarádů, kde kouřili marihuanu. Požití jiných drog či léků chlapci odmítali přiznat. V odpoledních hodinách ve stejné společnosti chlapec náhle upadl do bezvědomí. Byla přivolána RZP. Lékař výjezdové skupiny nachází hluboké kóma, široké mydriatické zornice, komorovou fibrilaci.

Byla zahájena komplexní resuscitační péče, provedena opakovaná defibrilace, 3krát podán adrenalin. Nastupuje sinusový rytmus s četnými komorovými extrasystolami, pro které byla nasazena infuze s mezokainem. Pro přetrvávající bezvědomí byl chlapec intubován, byla podána analgosedace, relaxace a následně zajištěna umělá plicní ventilace.

Po přijetí na naše oddělení nacházíme známky déledobě přítomné hypoxie (laktát 6,93 mmol/l, ALT: 2,19 mkat/l, AST: 5,4 mkat/l, alterace koagulačního systému). Toxikologické vyšetření vykazuje pozitivní cannabis a stopy benzodiazepinů.

Po odeznění neurologických poruch byl chlapec přeložen na JIP II. DK, a to do péče dětského kardiologa. Zde bylo následně provedeno komplexní kardiologické vyšetření se závěrem syndromu dlouhého QT a chlapci byl implantován ICD (implantabilní kardioverter). (…)

Česko-slovenská pediatrie 2000; 55(12): 788–789.