Volavka si hází kostkou aneb nic není nemožné!

V Českém Krumlově je jeden z nejpozoruhodnějších klášterních areálů. Trojklášteří. Jeho srdcem je kostel Božího těla a Panny Marie, k němuž ze severu přiléhá bývalý ženský konvent klarisek (řád chudých sester sv. Kláry) a z jihu bývalý mužský konvent minoritů (řád menších bratrů sv. Františka z Assisi). K minoritům a klariskám přibyla v roce 1375 komunita zbožných sester třetího řádu sv. Františka z Assisi –⁠ bekyní, jež obývaly do první poloviny 15. století třetí konvent, přiléhající od klášterních zahrad k mužskému klášteru minoritů. Tím vznikl areál sestávající ze tří konventů.

Letos o nedělní mši si volavka v klášterní zahradě hodila kostkou. Padla trojka a neuvěřitelné se stalo skutkem. V klášteře krumlovském se pomíchaly řády. 

Začalo to celkem nevinně. Klariska Anežka se opřela čelem o zamřížované okénko do hlavní lodi Božího těla a ono povolilo. A tak se tím tělním otvorem protáhlo všech 21 klarisek, jedna za druhou, a nastal zmatek v Božím těle. Pan farář zkoprněl. A ta vůně kopru přilákala minority vzadu za oltářem a ti povalili paravány a madonku s ježíškem a vklouzli do hlavní lodi taky. Bekyně, které tou dobou dlely na kůru, seskočily padákem minoritům rovnou do náruče. Tak se tři řády setkaly na jedné lodi a lidé tleskali a natáčeli se na sociální sítě a byli u vytržení a pan farář byl na omdlení a poléval se studenou vodou. A řekou pod kostelem pluly klarinetistky na kajacích a hrály valčíky. A bekyně mniška si pohladila pupek bříška.

Kdyby si volavka nehodila kostkou, zůstal by nám bohatý klášterní život v konventu dodnes utajen.

Martin Gregora