Esomeprazol – první inhibitor protonové pumpy „druhé“ generace

Objev protonové pumpy (ATP dependentní H⁺/K´ázy) v parietální buňce žaludeční sliznice na počátku 70. let minulého století byl základem pro revoluční změny v léčbě tzv. acidopeptických chorob. První inhibitor protonové pumpy (IPP) omeprazol byl zaveden na celosvětový trh už v roce 1988. V následujících letech se objevila další léčiva ze skupiny IPP (pantoprazol, lanzo­prazol). V roce 2001 byl uveden esomeprazol –⁠ látka, která se se svými farmako­kinetickými a farmakodynamickými vlastnostmi významně odlišuje od předcházejících. Esomeprazol je společně s rabeprazolem (u nás zatím nedostupným) pro své výjimečné vlastnosti odlišován od předcházejících a označován jako IPP druhé generace.

Charakteristika: Esomeprazol patří do skupiny ireverzibilních inhibitorů protonové pumpy. Jde o čistý S-izomer omeprazolu, což je směs tvořená R -⁠ a S-optickými stereoizomery. Je určen k léčbě chorob, u kterých hraje klíčovou patogenetickou úlohu kyselina solná produkovaná pa­rietálními buňkami sliznice žaludku.

Farmakokinetické vlastnosti: Jedna dávka 20–40 mg vede ke zvýšení hladiny léku v plazmě k vrcholové hodnotě ­0,5–1,0 mg/L, během několika dnů podávání jsou tyto hladiny ještě vyšší. Lék je rychle metabolizován stejným způsobem jako omeprazol (poločas kolem 1 hod) s převahou renálního vylučování. Esomeprazol má oproti omeprazolu vyšší a konstantní biodostupnost a má příznivější tzv. plochu pod křivkou koncentrace (AUC), která přímo koreluje se stupněm inhibice kyseliny. Díky tomu existuje menší individuální variabilita účinku. Jinými slovy, omeprazol v dávce 20 mg denně vede k vzestupu žaludečního pH na hodnoty od 2 (téměř neúčinnost) až po 7 (neutrální pH). U esomeprazolu je tento rozptyl významně menší, proto v případě jeho použití nenalezneme mnoho pacientů, u kterých by tento lék nebyl vůbec nebo jen málo účinný.

Lékové interkace: Lékové interakce esomeprazolu jsou podobné jako u omeprazolu. Jde o klinicky nevýznamné interakce s diazepamem a pouze teoretické interakce s warfarinem či jinými léky. Lékové interakce esomeprazolu nepředstavují v klinické praxi větší problém. Přesto je vhodné zmínit, že ­esomeprazol snižuje aktivitu enzymu CYP2C19 (v menší míře než omeprazol), a teoreticky by proto mohl ovlivniňovat farmakokinetické parametry jiných současně podávaných léčiv (clopidogrel). I když nejsou v klinické praxi pro potenciální interakci jednoznačné důkazy, je vhodné mít tuto eventualitu na paměti. Esome­prazol je zařazen FDA vzhledem k bezpečnosti užívání u těhotných žen do skupiny B, tj. nebyla prokázána terato­genita v toxiko­logických zkouškách. Jeho podávání u těhotných je možné. I když nejsou žádné alarmující údaje o průniku esomeprazolu do mateřského mléka, je potřeba v laktaci uvážlivé preskripce a individuálního přístupu.

Indikace: K hlavním indikacím patří refluxní choroba jícnu, včetně jejích komplikací, vředová choroba gastroduodena, profylaxe i terapie gastro­patie z nesteroidních anti­revmatik, eradikace infekce H. pylori (spolu s anti­biotiky), funkční dyspepsie spojená s hyperaciditou a vzácný tzv. Zollinger-Ellisonův syndrom.

Dávkování: Základní dávkování esomeprazolu je 1 × 40 mg a po dosažení klinické odpovědi je vhodné podávat dávku 1 × 20 mg denně (udržovací léčba refluxní choroby jícnu, symptomatická neerozivní refluxní choroba jícnu, funkční dyspepsie, prevence gastro­patie z nesteroidních antirevmatik). Při léčbě refluxní ezofagitidy, peptických vředů, eradikaci H. pylori či léčbě rezistentních příznaků je v závislosti na klinické situaci vhodné použít vyšší dávkování 2 × 40 mg denně. Podobně jako ostatní inhibitory protonové pumpy se podává nalačno, v jedné ranní dávce cca 30 min před snídaní. Není-li dostatečný efekt, přidává se druhá večerní dávka opět nalačno 30 min před večeří.

MUDr. Jan Martínek, Ph.D.

jan.martinek@volny.cz