Životní jubilea MUDr. Vladimíra Doležala, CSc., a Doc. MUDr. Rudolfa Barcala, CSc.

V roce 2007 si připomínáme významná životní jubilea dvou průkopníků hyperbarické medicíny v České republice – dříve narozeného MUDr.Vladimíra Doležala, CSc., z Prahy (80 let), a Doc. MUDr. Rudolfa Barcala, CSc., z Plzně (75 let). Letošní kongres České společnosti hyperbarické medicíny je tedy přirozeně vítanou příležitostí, abychom vzdali hold našim předchůdcům a učitelům. Zasloužili se rozhodujícím způsobem o vědecké základy a o medicínské pokroky v tomto interdisciplinárním oboru. Připravili i půdu jak pro pevnou organizační strukturu pracovníků v hyperbarické medicíně, tak i pro organizaci zdravotní péče nejen o indikované nemocné pro léčbu kyslíkem v přetlaku, ale i o potápěče. V neposlední řadě tím položili základy k formování hyperbarické medicíny a oxygenoterapie do samostatného oboru humánní medicíny, který je zařazen v nově přijatém zákonu č. 95/2004 Sb. Koneckonců, jejich individuální osudy a profesní dráhy jsou dokladem toho, odkud a kam hyperbarii směrovali.

Vladimír Doležal po vystudování lékařské fakulty v r. 1952 projevil zájem o účinky kyslíku na lidský organismus hned po nástupu do Ústavu leteckého zdravotnictví v Praze (ÚLZ). Tam se dostal na konci svého působení ve vojenské prezenční službě a pak zde zůstal jako civilní pracovník. Ve funkci vedoucího lékaře biochemické laboratoře byl pověřen řešením závažné otázky vlivu dlouhodobého vdechování kyslíku na lidský organismus. Závěry měly praktický dopad pro činnost vojenského letectva.

V r. 1956 jako mladý lékař navštívil kliniku chirurga prof. Boeremy v Amsterodamu. Tam se seznámil s problematikou hyperbarické medicíny, respektive jejího základního principu, který jako první na světě prof. Boerema přesvědčivě experimentálně potvrdil. Poté se Vladimír Doležal začal intenzivně zabývat možnostmi využití inhalace kyslíku při zvýšeném tlaku pro léčebné účely. Prováděl pokusy na zvířatech, později na dobrovolnících, dýchajících kyslík ve velké podtlakové komoře umístěné v areálu interní kliniky profesora Charváta ve VFN v Praze. V té době byla totiž část Ústavu leteckého zdravotnictví umístěna právě ve zmíněné budově. Doležal jako první v našem státě upozornil již v r. 1963 na mimořádně příznivý vliv hyperbaroxie u osob otrávených oxidem uhelnatým.

V tomtéž roce získal hodnost kandidáta lékařských věd na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Tématem jeho kandidátské práce se stala právě problematika inhalace kyslíku a jeho toxicity. Výsledky jeho práce se setkaly s mimořádným zahraničním ohlasem. Do současné doby publikoval z oblasti hyperbarické medicíny více než 200 odborných prací.

Jeho práce byly oceněny v zahraničí a jako jediný se stal členem americké společnosti Undersea and Hyperbaric Medical Society se sídlem v Kensingtonu ve státě Maryland.

Po navázání spolupráce s kolegy z ostravské a z plzeňské léčebné barokomory se Vladimír Doležal stal, s ohledem na svoje dosavadní zásluhy v hyperbarické medicíně, prvním předsedou nově založené Odborné pracovní skupiny Tlakové komory při Československé bioklimatologické společnosti při ČSAV.

Založení této pracovní skupiny v r. 1974 a její bohaté aktivity na poli hyperbarické medicíny byly v následujících letech zásluhou především mladšího jubilanta, Doc. MUDr. Rudolfa Barcala, CSc., z Fakultní nemocnice v Plzni.

Po promoci v r. 1957 se za éry profesora Bobka na plzeňské interní klinice Rudolf Barcal – kromě běžné práce sekundáře – výzkumně zabýval vlivem fyzikálního prostředí, počasí a klimatu na člověka, a to ve zdraví i v nemoci. Jeho odborné zaměření, ale zejména výsledky jeho vědecké práce, byly a jsou takřka všestranné. Tak např. se zabýval studiem dvojčat a genetickým pozadím biologických rytmů, což byla práce, uveřejněná ve světově věhlasném časopise Nature v r. 1968.V době, kdy Rudolf Barcal ještě neznal ani Vladimíra Doležala, ani jiné odborníky v hyperbarické medicíně, např. z Ostravy, se po zemřelém prof. Bobkovi stal přednostou interní kliniky v Plzni profesor Josef Sova z Prahy. Rudolfův odborný zájem podněcoval mnoha směry, ale např. také k hyperbarické medicíně. Jak je známo i z jiných druhů lidské činnosti, radostná a perspektivní je práce taková, která je spojena s podporou těch výše postavených. A tak tomu v Plzni tehdy bylo.

Doc. Barcal dokázal vytvořit sice malý, ale ukázkově soudržný kolektiv lékařů, sester a techniků, který se soustředil kolem jednomístné léčebné barokomory. Pod jeho vedením dokázali všichni „málem hory přenášet“. Na jeho schopnostech se podepsala, jak on sám říká, Bobkova diagnostická a empatická škola, Sovův smysl pro rozvoj moderní přístrojové techniky a Čepelákův farmakoterapeutický úhel pohledu. Pod jeho důsledným vedením došlo od roku 1970 nejen k zavedení rutinního provozu, ale  Rudolfovo ryzí sociální cítění vedlo k realizaci léčby otrav oxidem uhelnatým nejen z celé Plzně, ale i ze širokého okolí, zhruba do 50km vzdálenosti. Zkrátka, bez ohledu na tehdejší rajonizaci, a navíc v nepřetržitém provozu. A že šlo vpravdě o „rutinu“, o tom svědčí skutečnost, že barokomora na Interní klinice Fakultní nemocnice v Plzni ošetřila za 37 roků činnosti přes 3 000 osob postižených otravou oxidem uhelnatým, což je nejpočetnější sestava takto postižených ve světovém měřítku, a to z jediné lokality, z jednoho zdravotnického zařízení.

S náruživou podporou prof. Sovy se začala také uskutečňovat léčba kyslíkem v přetlaku u nemocných srdečním infarktem, komplikovaným primárním kardiogenním šokem. Že měl tento nápad a jeho výsledky prioritní význam, o tom svědčí i citace příslušné publikace v tehdejší západní literatuře.

Na plzeňském pracovišti byly pod vedením Doc. Barcala realizovány četné výzkumy a mnoho publikací se vztahem k hyperbarické medicíně, a to např. i ve spolupráci s profesionálními potápěči, kteří byli a jsou rovněž členy naší společnosti, založené v r. 2004, tj. České společnosti hyperbarické medicíny. Tím, že plzeňská barokomora, od roku 1986 vícemístná, se věnovala diagnostice a léčbě takřka všech indikací k hyperbaroxii, stala se jakýmsi referenčním pracovištěm racionální léčby kyslíkem v přetlaku.

Smysl pro pořádek a systémovost vedly docenta Barcala také ke koncipování promyšlených organizačních opatření, pro která vždy získal svoje spolupracovníky. A tak byl po mnoha peripetiích položen základ pro ustavení samostatného atestačního oboru a tím i zmíněné odborné společnosti ČSHM ČLS JEP.

Při psaní těchto memoárů s oslavným nádechem se musím bránit podrobnějším pasážím, neboť jsem toho všeho pamětníkem, a tak by bylo možné vzpomínat a vyprávět donekonečna. Jde v obou případech o moje učitele, kolegy a vážené přátele, jejichž lidská i profesní morálka bude mně, a jistě i dalším spolupracovníkům, navždy nezapomenutelným příkladem, jakousi „laťkou“ k porovnávání poměrů a vztahů v našem současném zdravotnictví a v životě naší společnosti vůbec. Kdyby každý z jejich mladších nástupců a pokračovatelů důsledně spojoval současnou porevoluční demokracii a svobodu s jejich hlubokou pokorou, odpovědností a přirozenou autoritou, asi by bylo na tomto světě lépe...

Jsem pyšná na to, že jde o moje učitele, které jsem vždy respektovala a bezděčně se po nich opičila v tom nejlepším slova smyslu. Stejně tak bezděčně jsem uposlechla i podivné výzvy apolitického Vladimíra Doležala v r. 1992: „....abychom uspěli se záměry našeho oboru, je nutné, aby se někdo z nás dal do vysoké politiky...“. Ano, měl tehdy pravdu. Po osmiletém působení v Parlamentu České republiky jsem konečně prosadila Hyperbarickou medicínu a oxygenoterapii do seznamu atestačních oborů v zákoně. A věřte nebo nevěřte, hyperbarická medicína byla jedním z hlavních důvodů, pro který jsem obětovala více než 10 roků mé profesní kariéry, která beztak bez našich obou oslavenců už nemá ten správný náboj... Stala jsem se tím jen onou pověstnou „myškou, která se zapojila na konec zástupu těch silnějších, kteří vytahovali řepu...“.

Milý Vladimíre, milý Rudolfe, za všechno vám oběma my všichni děkujeme. Děkujeme i jménem všech pacientů, kterým se stala dostupnou díky vašemu úsilí léčba kyslíkem v přetlaku a byli vyléčeni anebo jim byl dokonce zachráněn život.

Přejeme vám pevné zdraví, pohodu a jenom samé vděčné žáky, spolupracovníky a pacienty, protože lidské uznání zahřeje a těší nejvíce...

Doc. MUDr. Milada Emmerová, CSc.

vedoucí lékařka Oddělení léčebné barokomory

I. interní klinika FN Plzeň-Lochotín